Vánoční - Bitva

5. srpna 2010 v 14:22 | Arakanga
Původně jsem chtěla tuto část rozdělit na dva články, ale protože mi nepřipadá, že by se dala dobře/logicky rozdělit, dávám ji sem celou. Howgh :D




ČÁST DRUHÁ - BITVA

O hodinu později šest exorcistů vyšlo ven, aby si užili sníh - a také se vyhnuli větrné smršti, kterou rozpoutala Lenalee, aby Daisyu, kterému se po celém těle rýsovaly modřiny, donutila celý smrk ozdobit znovu. Ten po ostatních vrhal toužebné pohledy, ale neměl naději uniknout. Jen smutně sledoval, jak se vydali ven. Tedy, někteří z nich se vydali, jiní tam byli donuceni jít (a člověk nemusí být génius, aby si domyslel, kteří dva nešli zcela dobrovolně). V praxi to vypadalo tak, že Lavi za sebou vlekl Kandu ("Yuu, pojď si užít trochu té bělostné nádhery, no tak, neostýchej se!" "Pusť mě, blbče, pusť mě-!"), Sue podobným způsobem táhla Aino ("Vidíš, jak pěkně a ochotně Kanda ťape, přece bys ho tu nenechala samotného..." "Vsadíme se?"), která se ani tolik nezmítala, protože zimu měla v oblibě, spíš jí vadilo, kolik její společníci vydávali hluku. Celý průvod uzavírali Allen s Victorií. Na bělovlasém chlapci bylo opět vidět, že ne každý aspekt jeho povahy je tak nevinný a kladný, jak se zdálo. Se zlomyslným výrazem sledoval zmítajícího se Japonce, který nadával střídavě v obou jazycích. Britská dívka jen s vytřeštěnýma očima přejížděla po celé společnosti a docela živě si představovala, jak by její matka po spatření této scény dostala infarkt.

   Lavi mezitím popadl Kandu a mrskl s ním do závěje, načež se skryl za strom. Měl jediné štěstí, že předtím stihl za nepatrné pomoci Marieho odebrat mladíkovi, který právě ustal s nadávkami, protože se obličejem zabořil do sněhu, Mugen. Sue taky vyžila příležitosti a nečekaně škubla za Aininu ruku, načež Finka ztratila rovnováhu a dopadla přímo na Kandu. Ten se sekundu předtím převalil na záda, takže podobný manévr nečekal, naštěstí ale před sebe stihl nastavit ruce, aby mu nevyrazila dech. Šokovaně na sebe zírali, obličeje od sebe měli jen centimetry daleko, zatímco se zpoza stromu ozýval přidušený smích.

   "Vám to spolu ale sluší! Jen je mi líto, že vás nemůžu vyfotit!"

   Na Laviho se upřely dva ledové pohledy. Victoria nervózně polkla a trochu ustoupila, aby se v případě boje nestala první obětí. "Lavi-san...nejsem si jistá, jestli to je moudré..."

   Pozdě.

   Aino se otočila ke Kandovi a přimhouřila oči. Rty se jí zkroutily do nepatrného, ale o to nebezpečnějšího úsměvu. "Zabijeme ho?"

   Japonský exorcista její pohled opětoval a taky se ušklíbl. V ten moment bylo zbytku jasné, že Lavimu zbývají vteřiny života. I on sám si to nejspíš uvědomil, protože se zatvářil vyděšeně a přitiskl se ke kmenu. "T...to byste neudělali!"

    V šikmých očích problesklo pobavení. "Že se ptáš."

    Bookman Junior s hrůzou sledoval, jak se světlovlasá dívka zvedá a nabízí ruku svému společníkovi, který ji beze slova přijal a nechal se vytáhnout na nohy. Ironické bylo, že ti dva byli schopní ignorovat vlastní hrdost a spolupracovat jen v moment, jako byl tenhle - v takový, kdy se jim naskytla možnost páchat násilí na nevinných lidech. No dobře, ne tak nevinných...

   Sue taky poněkud zamrzl úsměv na rtech, což nebylo způsobeno jen okolní teplotou. Rychle aktivovala svou Innocence, popadla do náručí trochu sněhu a vyletěla na nejbližší strom, kde si začala uplácávat munici. Byla si až příliš dobře vědomá toho, že jakmile si vražedné duo vyřídí účty s Lavim, pravděpodobně se vrhnou na ni. Proto se rozhodla, že se pojistí, aby se k ní nedostali moc brzy, navíc by ho byla škoda, v řádu bylo málo lidí s dobrým smyslem pro humor.

   Odrazila se od větve, na které stála, a přeletěla za Laviho, na kterého zagestikulovala, aby se jí hnul z cesty. Nemusela mu říkat dvakrát. Rozběhl se a skočil, celou akci se pokusil zakončit kotrmelcem do bezpečí, jenže neodhadl hloubku sněhu, takže se do něj po hlavě zabodl jako pravítko. Koukaly mu jen nohy.

   Akrobatka několikrát mohutně máchla křídly, větrné poryvy, které tím vyvolala, zvedly ze země docela slušné množství bělostné pokrývky. "Milé děti," zavolala na pomstychtivce hrnoucí se k nohám, které sebou zoufale škubaly, jak se bookman Junior snažil vyprostit, "copak vás nikdo nevaroval, že v takhle vysoko položených místech je velké riziko lavin?" S tím celý náklad vrhla po překvapených exorcistech.

   Z bílé hroudy se ozval zdušený výkřik a zlostné zařvání, když majitele obou hlasů ten náraz strhl s sebou a odhodil je o pěkných pár metrů dál.

   Victoria vyjekla a fascinovaně hleděla do míst, která pomalu připomínala bojiště. Když se sníh ustálil, naskytl se jí úžasný pohled na ledový zával, ze kterého pořád trčely Laviho nohy, vedle nich ale zely do vzduchu další končetiny. Aino byla nejspíš zabořená hodně hluboko, vyčuhovalo z ní jen zápěstí, Kanda skončil v podobné pozici jako Lavi...moment.

   Přebývala tam jedna ruka.

   Než se stihla Angličanka začít shánět po lékárničce, protože si někdo zjevně utrhl končetinu, ozvalo se prskání a z té změti se vynořila bělovlasá hlava. "Sue, nauč se konečně mířit!" zaječel Allen a začal se škrábat ven. Okřídlená dívka jen zaklela v ruštině, když si všimla, že omylem sejmula i svého...přítele?
   Při pouhém pomyšlení na to slovo se téměř zřítila.

   Finka sebou škubla. "Allene, ty..." nedořekla a ztěžka zasípala. "...to je...ugh...moje břicho, od kterého se snažíš odrazit tím kolenem!"

    Walker zbledl. "Promiň, Aino-chan...jsi v pořádku?"

   "Dej...tu nohu p...pryč...a budu!" Vypadalo to, že se každou chvíli udusí. Konečky prstů, které trčely nad závějí, se nekontrolovatelně chvěly.

   "Hned to bude..." Popolezl o kus doleva a starostlivě pozoroval Aino - nebo spíš to, co z ní bylo vidět. "V pořádku?"

   Místo odpovědi se mu dostalo hlubokého chraptivého nadechnutí, prsty se pohnuly a ukázaly zdvižený palec. Úlevně si oddychl a sunul se dál, aby se konečně dostal z té bělostné pasti. Najednou ale kopl do něčeho tvrdého.

   "Au! Zatracenej Moyashi! Slez mi ze zad!"

   Zíral na prostor pod sebou jako ve snách. "...Kando?" Protože ten někdo pod ním neodpovídal, jen sebou zavrtěl, jak se snažil shodit Allena dolů, zašátral ve sněhu. Vytáhl z něj pramen tmavých rovných vlasů. Podle se usmál. Už mu nějakou dobu slibuji, že ho ostříhám do plešata...začnu tímhle.

   Než ale stihl cokoliv udělat, ze závěje vystřelila Kandova ruka a chytila ho za zápěstí. "Pusť to, Moyashi," zavrčel Japonec podrážděně.

   Bělovlasému chlapci podrážděně škublo obočí při zmínce jeho nepříliš oblíbené přezdívky. "Jsem Allen, BaKando." Sevřel pramen ještě pevněji, což přimělo Kandu zasyknout bolestí a stisknout jeho zápěstí.

   "Neber, co není tvoje," zavrčel.

   Zespoda se ozvalo zamumlání, které bylo téměř nesrozumitelné. Vrstvy sněhu vážně moc mluvení neusnadňovaly. "No tak, Yuu, nebuď tak sobecký! Copak těch vlasů nemáš dost?"

   "Sklapni, králíku!" S tím vrazil pěst do míst, odkud se hlas ozýval. Nevypadalo to, že by se trefil, ale podle zdušeného prskání nejspíš Lavimu namáčkl do obličeje ještě víc sněhu. Na tváři se mu objevil spokojený úšklebek.

   Victoria se konečně probrala z transu a přeběhla k nohám, které sebou škubaly čím dál tím slaběji, jak budoucímu bookmanovi pomalu ale jistě docházel kyslík. Rychle vyhrabala v závěji mezeru, aby Lavi mohl dýchat. "Háááách...díky, Viki-chan..."

   Usmála se a chystala se k odpovědi, když ji náhle zezadu někdo trefil sněhovou koulí - někdo, kdo měl hnědé vlasy s blonďatými proužky a na zádech křídla tvořená Innocence. Sue se potěšeně zasmála, když se její střela rozplácla Angličance do vlasů. "Tak co, Vici, jak si užíváš zimy?"

   "Suellen-san..." Victoria zúžila vztekle oči a nenápadně si začala vytvářet vlastní bojové prostředky. Pak bez varování popadla jednu kouli a hodila ji po posměvačné dívce, kterou to tak překvapilo, že se zamotala do svých křídel a s výkřikem spadla do závěje kousek od Allena. Úspěšná střelkyně jí věnovala ledový úsměv. "Znamenitě, děkuji."

   "Ty...!"

   Brzy se rozpoutala zuřivá válka mezi oběma dívkami. Aino s Kandou jen nevěřícně přihlíželi tomu bílému řádění, Allen byl dokonce i tak odvážný, že se pokusil obě dívky zastavit, jediné, čeho docílil, bylo ale několik ran do hlavy, protože se připletl do palebné linie. Pomalu ani nebylo vidět, kde leží - jeho vlasy dokonale splývaly s okolím.

Lavi se mezitím rozhodl obezřetně vykouknout ze závěje, aby zjistil, jestli se jeho situace nezměnila k lepšímu. To se mu ale nepodařilo, protože mu výhled náhle zablokovala zasněžená hlava černovlasého muže, jehož výraz se dal označit přinejmenším za zlověstný. "Kampak, králíku?"

   Polkl a sunul se zpátky, aby se od Kandy dostal dál. "Ale znáš to, Yuu..." zasmál se nervózně a udržoval mezi sebou a svým oponentem co největší odstup. "Na procházku, zdravotní důvody...p-proč se taky nejdeš projít? Je to prospěšné pro zdraví a- eh?!" Prudce vydechl, když zády vrazil do něčeho, co se nad něj naklonilo a odhrnulo si blonďaté vlasy z tváře.

   Aino se mrazivě usmála a stiskla pěst tak pevně, až jí křuplo v kloubech. Konečně měla šanci se pomstít za to ranní ponížení. "Být tebou bych se spíš starala o své vlastní zdraví...zdá se mi totiž, že je v docela vážném ohrožení," utrousila pobaveně.
  
   Zimní krajinou se rozlehl zoufalý výkřik.

---

   Daisya právě zavěsil poslední ozdobu, když se do jídelny vploužila promočená a k smrti unavená šestice exorcistů. Přešli k okýnku a vymámili z Jerryho šálky s horkými nápoji, načež se zhroutili ke stolu. Jak byli vyčerpaní, neměli už sílu na jakékoliv projevy nepřátelství, takže se všem, kdo měli to štěstí v jídelní hale v ten moment být, naskytl úžasný pohled. Sue ležela s rukou obtočenou kolem horké čokolády vedle Victorie, Aino se napůl zhroutila na Allena a Kanda dokonce zapomněl vražedně zírat na Laviho, který se sesunul na lavici a jen tiše naslouchal, jak z něj odkapává voda.

   Přísně se tvářící Lenalee konečně Daisyu propustila z veřejně prospěšných prací. Ten rychle slezl ze žebříku a přisedl si k neobvykle zamlklé společnosti. "Tak co, jak jste si užili sněhu?" zeptal se vesele a točil na prstu Charity Bell - to ale jen do momentu, než zachytil pohled Lenalee. Rychle si ho připnul zpátky na kápi.

   "...sníh?" ozvalo se z hloučku mrtvol.

   Nadšeně zakýval hlavou. "No ano, sníh! Venku musí být vážně úžasně."

   Kanda téměř neznatelně pohnul rty. "Sklapni..."

   "No tak, co jste tak zamlklí? Takhle se nechovají lidé, kteří se šli nabažit sně-" Dál už ale nedořekl, stalo se několik věcí, které mu zabránily pokračovat. Poděšeně přejížděl očima mezi taseným Mugenem, několika vznášejícími se vrhacími noži, bojovým kladivem, aktivovanou parazitickou Innocence v ruce a šesti zlostnými pohledy, které ho probodávaly.

   Ztěžka polkl. "Stalo se vám snad venku něco? Spadla na vás lavina?"

   Lavi se pomalu zdvihl z lavice, sálala kolem něj tak temná aura, že by si s ním nezadal ani Kanda. "Nemluv mi o tom bílém sajrajtu!" zařval a rozehnal se kladivem.

   To byla poslední věc, na kterou si Daisya pamatoval.


Bude pokračováno třetí částí - Pěnivý incident.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 7. srpna 2010 v 15:01 | Reagovat

Jé, jé a ještě jednou jé :D Ehm ahoj :D Přijde mi to nebo ten konec, tam v tej, co jsem četla já už nebyl? :D Nějak mi to nepřišlo povědomý :D Nicméne to bylo super...xD Takhle jsem se nenasmála...xD No, dobře nasmála... Se tlemím skoro pořád, ale víš, jak to bylo myšlený, ne? :D Hih, chudák Daisya :D Heheee... To má beztak jako pomstu za to koleno..xD Aneb všechno se ti jednou vrátí :D (V tom případě nechci vidět, jak jednou dopadne třeba takovej Lavi..xD Jauva..xD :))
No nic...xD Radši se nevykecávám, prostě to bylo úžasný a budu se těšit na další :D

2 Arakanga Arakanga | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 4:45 | Reagovat

Jé...a já jsem blbá, že odpovídám tak pozdě, pardon :-[ Znovu děkuji za komentář :) Jinak máš pravdu, na Alohaimu byla jen polovina tohohle dílu. Jenže mi připadalo, že to je rozdělené tak nějak divně, takže jsem sem hodila celou kapitolu najednou :D

A tedy, jsem ráda, že ses zasmála :D :) A Daisyu nelituj...on si to zasloužil! Ač tedy...tolik smůly v jednom dni...ano, své oblíbené postavy skutečně ráda nechávám trpět :D

3 Lizz Lizz | Web | 15. srpna 2010 v 8:20 | Reagovat

[2]: V pohodě...xD Nemůžeš tu u toho přece vysedávat neustále... ;) :) Znovu nemáš zač :D
Jo, dobrý nezapomněla jsem konec..xD Uff..xD :D:D:D

Jj zasmála no...xD (Nebo spíš se znovu dostala do nálady alá sjetá černá veverka:D) :D Dobře, dobře, nebudu ho litovat (no, možná trošičku:D)
Ano, trápit vlastní postavy je nejlepší :D:D:D Sice to tak trochu zavání masochismem (dle teorie kamarádky:D), ale to už je vedlejší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama