O ranní nevrlosti

5. srpna 2010 v 3:54 | Arakanga |  Z deníku
Na tohle téma už jsem chtěla sepsat článek nějakou dobu. Konečně jsem se rozhodla, že překonám vlastní lenost a pustím se do něj za účelem objasnit svou občasnou ranní nevrlost - a to hlavně během školního roku.

     Jako první bych chtěla poukázat na to, že každý člověk je jinak vnitřně nastaven. Nejde jen o dělení na optimisty/pesimisty, máme tu i extroverty/introverty, skřivany/sovy...sami víte moc dobře, na co všechno se dnes dají lidé dělit. Ráda bych upozornila na jednu skupinu, do které se sama řadím.

     Jde o lidi, kteří mají po ránu pomalý rozjezd. Sotva se doplazí s rozježenými vlasy do školy po nechutně brzkém vstávání, touží po jediném - sehnat si kafe, sednout na své místo a zírat do blba, než se jim podaří dostat do stavu, kdy jsou jakž takž schopni fungovat. Vyžadují klid, mír a kofein.

     Nyní si představme druhý extrém - lidi, kteří jsou po ránu jako sluníčka. Takoví vejdou do třídy, upravení a spokojení, obejmou vás kolem ramen a začnou s úsměvem vykládat o tom, jaký je ale skvělý den, jak si byli o víkendu zaběhat, na jaké akci byli...zkrátka jsou přátelští až na půdu. Milá vlastnost, že?

     No...

     Netvrdím, že podobně dobrou náladu nikdy nemívám, ani mi lidé, kteří jsou jí nadopovaní, nevadí. Dokonce znám pár zástupců této skupiny, kterých si velmi vážím. Ale když vám pár sekund po probuzení, kdy ještě tápete v příjemném šeru, někdo posvítí zářivkou přímo do očí a zahaleká bujaře "Vstááávááááme!", to už je jiná.

     Pochopte to. Nejsem až takový bručoun, jak se zdá. Jen jsem člověk, který si - obrazně řečeno - libuje v oblačném počasí. Pod přímými slunečními paprsky moc dlouho nevydržím. A čím víc jich je, tím větší tendenci mám stáhnout se do stínu. V praxi to vypadá tak, že když někdo (těsně poté, co mě ráno zmerčí ve dveřích) zařve "Čááááu, jak se vede?!" a dá mi přátelskou herdu do zad, vyvolá ve mně přání, které by se dalo volně formulovat jako zhasni, zatraceně, ZHASNI!

     Proto prosím o jediné - dejte mi ráno čas. Dovolte, abych si v klidu vypila své kafe, ztlumte své hlasy na únosnou úroveň a pokud mi právě ujel autobus, rozsypala jsem na sebe obsah své skříňky, nebo jsem zjistila, že se ten den píše test, na který jsem zapomněla, odložte větu "není dneska ale skvěle?" o pár minut, než kofein trošku zaúčinkuje. Třeba pak s vámi budu i souhlasit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pablo Pablo | 5. srpna 2010 v 18:42 | Reagovat

Někdo mi tady mluví z duše. I když je pravda, že záleží na dni. Někdy se taky chovám jako ten rozjařený člověk, co se mu dnešní den líbí. Asi záleží na dni a možná i na lidech, se kterými se ráno potkáš.

2 Lizz Lizz | Web | 7. srpna 2010 v 15:03 | Reagovat

Upřímně řečeno... Asi patřím spíš k té druhé skupině... Nebo možná první, ale bez kofeinu :D Nesnáším kafe...xD Ale než se proberu tak mi to taky - ovbčas chvíli trvá :D Přijde na to jak, kdy, kde, proč se vzbudím no :D

3 Sonia Sonia | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 20:56 | Reagovat

Aj mne je toto blízke. Ibaže u mňa to súvisí podľa odborného výkladu mojej matky, ktorá všetko vie a všade bola (jo, tam bolo irónie až až) s tým, že mám ráno v mozgu málo endorfínov a pravidelne na každého vrčím. Čo je inak pravda, ráno sa ku mne radšej nepribližovať, nech je deň a počasie, aké len chcú.

4 Arakanga Arakanga | E-mail | Web | 10. srpna 2010 v 22:55 | Reagovat

Díky za všechny komentáře a vaše názory :) Jinak konkrétně...

Pablo: Jo, tak někdy tu náladu mívám tak :D Ale rozdíl je v tom někdy. Navíc se snažím odhadnout, jak na tom je ten druhý. Prostě když vidím, že patří do té první skupiny, že se ho násilím nesnažím vytáhnout z jeho ranní nálady :D Ale přesně, jak říkáš :) Den i lidé dělají své.

Lizz: to docela chápu :D Kafe jsem nesnášela taky, než jsem dělala s kamarádem praktikantku na letním táboře...to nešlo :D Tam jsem se naučila kafe milovat. A co se týče příslušnosti k první skupině, kafe nemusí být :D Stačí jen pomalý rozjezd ráno :D

Sonia: Pohoda, dneska ráno jsi byla třeba velmi milá :D :) Ale jinak...ehm...no, to nevím, jak to v lidském organismu funguje, ale není to stroj, takže si vážně myslím, že je to u každého individuální. A taky je nevrlost daná mírou lidí druhé skupiny v okolí.

5 Lizz Lizz | Web | 15. srpna 2010 v 8:22 | Reagovat

Praktikantku? :D Teda ty máš odvahu :D To bych nešla... Mě stačí, když se vzpomenu, co jsme se na těch táborech navyváděli cepovin jako děti a při představě, že bych nás měla hlídat... Ááááá pomoooc, cokoliv jen to ne... xD (Dobře sebe možná jo..xD Mě když dají do ruky knížku, tak jsem spokojená, ale i tak :D)
Ano, hodně pomalý rozjezd ráno...xD Obzvláště poslední týden..xD Což je tak trochu problém, ale nevadí no, oni si lidi zvyknou, že mi musejí třikrát zopakovat co chtějí a stejně ještě možná dostanou něco jinýho - pokud přijdou před půl devátou :D

6 Sonia Sonia | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 20:34 | Reagovat

To utorkové ráno bolo špeciálne: po prvé, na vás som skrátka nemohla vrčať! - a potom, bola som tak nadšená okolnosťami, že som bola proste... nadšená, no :D Viac takých rán a možno ma uvrčanosť i opustí :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama