O sobotní dopravě a zkouškách na Trpaslicon

21. února 2009 v 23:44 | Arakanga |  Z deníku
Takže jsme zase u soboty. Jak asi už víte z minulého článku, Valentýn mi příliš nevyšel (na druhou stranu byl počet úchylů postávajících u autobusových zastávek nula, což je pokrok) a tak jsem se rozhodla, že začnu uvažovat nad něčím, co přinese skutečně dobrou náladu - Trpaslicon!

Samozřejmě že se tam nechystám sama - s kamarádkou ze školy jsme už měsíc předem začaly kompletovat kostýmy. A abychom vše dovedly k dokonalosti, rozhodly jsme se je dnes vyzkoušet - u ní doma. Sraz měl být v půl čtvrté, takže jsem se sebrala a vyrazila na autobus něco málo po třetí. Před cestou jsem se dozvěděla, že se nám na procházce ztratil pes. Tak nám ten den pěkně začíná!

Podle autobusového řádu bych měla nasednout do autobusu 165, dojet na zastávku, na které budu přestupovat v 15:14 a v 15:18 nasednout do jiného autobusu, který mě má dopravit až k ní domů. Plán to byl skvělý, promyšlený do sebemenšího detailu.

Takže, co se tentokrát povoralo?

Nikoho asi nepřekvapí, když zde napíšu, že autobus měl zpoždění asi sedm minut. To, jak už samo napovídá, vedlo k nestihnutí přestupu a zjištění, že intervaly autobusu jsou čtvrthodinové. V ten moment jsem zatoužila mít po ruce buď onoho prašivého řidiče, díky kterému se můj časový plán rozsypal v…prach, nebo tunu čokolády. Neměla jsem ovšem ani jedno.

Takže jsem se rozhodla ke drobné procházce.

Víte, nerada stojím na místě z jakéhokoliv důvodu, tím méně kvůli čekání na autobus. Když zjistím, že mám hodně času, vždy se snažím dojít co nejvíc zastávek. Samozřejmě se to nesmí přehánět - v roce 2008 jsme tak se Sethesem došli pěšky z Chodova na zastávku Kunratice. Ovšem, čtvrthodina je skutečně dlouho, takže jsem se rozhodla vyrazit. A až po chvíli jsem zjistila, že mou cestu bude brzdit drobný nedostatek. A tím nedostatkem byl chodník.

To jsem asi napsala špatně. Víte, ten chodník nebyl nedostatkem, to ne. To by tam totiž musel být. V tom tkvěl právě důvod mého překvapení, když jsem zabočila za roh a zjistila, že na obou stranách vozovky na mě zírají závěje po polovinu holení., pod kterými pravděpodobně ani chodník nebyl.

Co s tím? Nemohla jsem se vrátit zpět na zastávku, protože zlomyslný záblesk v očích muže ve středních letech, když jsem opouštěla zastávku, by se určitě mým návratem ztrojnásobil a to by mé ego nemuselo vydržet. Zaťala jsem zuby, o které čas od času zadrnčela nějaká ta kletba, svolávala mocnosti temnot na domorodce, kteří zjevně uměli chodit po silnici bez toho, že by skončili jako hrudka bahna, a vyrazila jsem.

Po několika minutách pochodu jsem za sebou zaslechla autobus. "To ne!" vyhrkla jsem a snažila se rychle doběhnout na zastávku, která již byla na dohled. Sukně omezovala v pohybu všemi možnostmi a chodník klouzal. Ale stihla jsem to.

A ten autobus nebyl můj. Na zastávce jsem čekala dalších pět minut.

Den skončil celkem úspěšně - pes se našel, kostýmy byly vyzkoušeny, zpátky již autobusy jely dobře a nakonec mi byly zaslány fotky ze zkoušky kostýmů, na které já vypadám jako psychopatický úchyl a kamarádka jako sociopatický vrah.

Již se nemůžeme dočkat, až se předvedeme v plné parádě za týden na Trpasliconu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neferuaton Neferuaton | E-mail | Web | 22. února 2009 v 12:51 | Reagovat

"...já vypadám jako psychopatický úchyl a kamarádka jako sociopatický vrah." - čo viacej si môže človek priať xD.

2 Sethes Sethes | E-mail | Web | 22. února 2009 v 21:31 | Reagovat

Jak to tak pročítám, tak na tom, co se stíhání autobusů týče, jsme naprosto stejně :D A taky chodím pěšky... Posledně jsem měl takovou veselou příhodu, když jsem šel v lijáku z Opatova na koleje... (Však víš, to bylo před srazem :D)

A jinak psychopatický úchyl a sociopatický vrah nemají chybu :D Doufám, že se ke mně nějakým způsobem ty fotky dostanou :D

3 Sonia Sonia | E-mail | Web | 1. března 2009 v 20:05 | Reagovat

Keď už len skúšky a pokus vôbec sa na ne dostať vyzerajú takto, ktovie, ako dopadne samotný Trpaslicon :D A ešte, ako inak, tiež slintám nad psychopatickým úchylom a sociopatickým vrahom :D Úžasná próza.

4 Sethes Sethes | E-mail | Web | 3. března 2009 v 10:33 | Reagovat

To mi to vyšlo přesně :o) 5000!!! Gratuluji k návštěvnosti, už se těším na 10000! :o)

5 Pablo Pablo | E-mail | 4. března 2009 v 15:45 | Reagovat

Jéé. A já jsem 5008 heč :D

Jinak též gratuluji k návštěvnosti :)

6 Arakanga Arakanga | E-mail | Web | 4. března 2009 v 21:28 | Reagovat

Ohó. To jsem zase zaspala :-[

Děkuji především všem za komentáře :)

Suomi: No, přála bych si, abych v tom žlutém saku nesvětélkovala jako zhulený kanárek, ale to už je taky detail :D

Sethes: Jojo, to už je ten problém se systémem PID, a to, že žádný vlastně není :D A děkuji za gratulaci :) Taky se těším :D

Sonia: No, samotný Trpaslicon dopadl dobře, docela, pokud počítáme, že jsme tam byly jako mouchy mezi motýly, jelikož se naše kostýmy odlišovaly úrovní zpracování docela silně (ty ostatní byly doslova divadelní). Ale byla sranda a to se počítá :) :D A díky :D

Pablo: Taky moc děkuji, ta čísla hrozivě rostou :D Brzy se mi nevejdou do sloupečku a to pak propadnu psychpatickému záchvatu. Muhaha.

7 Foxka Foxka | 8. března 2009 v 21:34 | Reagovat

Ráda se dozvídám, že vypadám jako sociopatický vrah i z jiných úst, než z úst mého bratra :D

Máš ještě u sebe ty fotky? Protože jestli jo tak navrhuju nezveřejňovat je, protože pak by se nás ostatní báli ještě víc než se bojí teď :D

A taky ještě opožděně přeju k té vysoké návštěvnosti. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama