Slzy

23. dubna 2007 v 19:40 | Arakanga |  Poezie
Kdysi se mi o podobné scéně zdálo, já tam byla v roli té, ke které vypravěč promlouvá
-----------------------
Rty si smáčíš vínem lásky,
nad hlavou máš klenbu pláče.
Snad se ptáš, číms byla kdysi
a smazaných filmů pásky
točí se. Ty ptáš se. Čí jsi?
Proč jsi v řece zapomnění?
Proč vzpomínky, kterés měla,
proč jich vidět dnes už není?
Proč jsi ruinou dávných dnů,
modlou všech zlomených snů,
proč je to tvým osudem...

Ležíš v blátě, pošlapaná,
zneuctil tě zmijí dav.
Tvoje slzy není vidět,
vzlyky tlumí davu křik.
"Počkej, stvůro, okamžik!
Bezcenná jsou tvoje slova,
říkám ti to zas a znova!
Nejsi jedna z nás!"
A ona jím odpovídá,
staví se na chladnou zem.
"Ty jsi byl mým přítelem,
to ale vzal čas...."

Šedým nebem, řeka stinná,
kámen letí, rudý pramen.
Tvář zkroucenou bolestí máš,
křičíš na ně : "Čím jsem vinna?!"
On se směje. "Řekni amen,
tvé sny jsou jen únikem!"
Snad je tohle jen zlým snem,
uteč děvče, dřív než víra
v lepší stránku lidské duše
bude tvojí záhubou.

Na pokraji zapomnění
touláš se a světla není.
Proč musíš být zavrženou?
To se tě ptám právě já.
Proč jsi smutnou, mlžnou ženou,
stíny jsou tvým domovem?
Snad se ti o zítřku zdá,
stěží ale přijmeš pravdu.
Tvoje dny už mrtvé jsou,
to je tvojí pravdou zlou.

Musela jsi vše, cos měla,
pro tu bolest dnešku dát.
Nač si poté světlo přát?
Nezbývá ti naděje...
Čas vzpomínkám nepřeje.
Tvůj úděl je nyní jasný.
Budeš slzy rozdávat.

Tak na co si světlo přát?
Jenom slzy můžeš dát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama