Tvá kamenná

23. dubna 2007 v 19:57 | Arakanga |  Poezie
Byla jsem kamenná...necítila jsem nic...teď zase chci být kamenná, tohle je na mě moc. Občas i pochybuju, jestli to bylo správné, mě rozmrazit...jestli bylo správné, že jsem poznala něco hezkého...miluju tě...ale bojím se, že už to tak nechci....protože ani ty už nejsi takový, do jakého jsem se zamilovala.
--------------------------------------------
Tvá kamenná, navěky,
socha mramorová...
Tvá kamenná, navěky.
Sochař zmlknul, zírá tiše,
vzala jsem mu slova.
Temná dáma beze skrýše,
bezejmenná. Navěky...

Stojím v dešti, kapky chladné,
není to můj tichý pláč?
Tvá kamenná, jednou, stále,
naděje mé marné, plané...
Kameni tu slza kane,
oči šedi dnů už znalé
hledí tiše dál.

Kdo by se tě bál...

Tvá kamenná, bez dechu,
bez krve a bez úsměvu.
Nepřináším útěchu,
tvá kamenná nese s sebou
řeku smutku, moře hněvu.
Po nocích jí ruce zebou,
tělo její - led.

Tvá kamenná, bez citu,
měsíc přikryl její tvář.
V jeho záři stojí tu,
vážná, tichá, čeká stále.
Tvou kamennou, bez naděje,
slunce svit když lidi hřeje,
nepohladí jeho zář.

Tvou kamennou, z temných víl,
z mramoru jsi zachránil.
Masku chladu z tváře strhl,
její pravé já pak zřel.
Slza, první z tisíce,
sklouzla září měsíce,
její poklad, co v ní dlel.

Tvé kamenné, za pár chvil,
snad to byly dny či týdny,
úsměv jsi pak navrátil.
Výraz bez kamene, klidný,
tolik jsi jí dal.
Tvá kamenná, dnešním dnem,
žije už svým dávným snem,
miluje tě dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama