Přísahej

23. dubna 2007 v 14:08 | Arakanga |  Poezie
Slzy tvé tvář moji smáčí,
prosím, na paměti měj,
láska má je nehynoucí,
věrnost přísahej.

Lásko, co víc lze pro tebe dát,
než život svůj?
Vždy věř, že nezbytné to bylo,
pravdu opatruj.

V nočním vzduchu, v chladném temnu
letí modrý drak.
Poslouchej ho. Rozumíš mu?
Stoč k němu svůj zrak.

Šeptá cosi o temnotě,
o tichu a bolesti.
O těch tvorech bájných, krásných
slyšelas jen pověsti.

Provází tě celý život,
napoví ti, čím být máš.
Za věc správnou dobrovolně
život odevzdáš.

Teď už chápu, tohle byla
volba moje správná.
Tím se taky naplnila
předtucha má dávná.

Lásko, krev je na tvých rukou,
tvoje ale není.
K čemu byla celá léta,
to zbytečné snění?

Nemá cenu nad tím zoufat,
ten, co tohle zavinil,
dávno zmizel ve tmě města.
Proč tak nenávistný byl?

Že to břímě nésti musíš,
nemělo se stát.
Sbohem řekni tiše tomu,
kdo míval tě rád.

Otoč tvář svou ku měsíci,
zlobě průchod dej.
Chladnou ruku moji stiskni,
pomstu přísahej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama