Poslední

23. dubna 2007 v 17:02 | Arakanga |  Poezie
Cesty vedou dál,
nás věrných už ubývá.
Příběhy jsou v zapomění,
kde paprsků slunce není,
teče řeka ohnivá.
Snad by ses mi smál...
Kotouč zářný mizí,
pryč je zlato ryzí
a já jsem poslední...

Kéž bys tu byl. Stýská se mi,
vzpomínám si na tvůj dech,
co mě budil každé ráno.
Už je konec, ležíš v zemi,
tam, kde není žádný spěch...
Proč mi jen nebylo přáno
zemřít, nebýt poslední,
a paprsky polední,
co jsem jindy milovala,
hrají píseň pohřební...

Příběhy též umírají,
v prachu ležím, poražená.
Kolemjdoucí se už ptají :
"Kdo jen tady vzdal svou cestu?
Kdo je tahle smutná žena?"
Litují mne, zdá se mi.
A já mlčím, slzy tečou,
a víří prach na zemi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hugooo from silkroad :) Hugooo from silkroad :) | 23. dubna 2007 v 17:18 | Reagovat

Krááása :)

2 Arakanga Arakanga | E-mail | Web | 3. května 2007 v 21:41 | Reagovat

Ehm, děkuju :D Mi trvalo, než jsem si vůbec všimla komentu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama