Mříže

23. dubna 2007 v 15:36 | Arakanga |  Poezie
Proč ty mříže zamykáš,
copak neznáš úděl můj?
Možná že se obáváš,
že ti k slunci odletím...
Blázne! No tak,
vždyť to víš!
Mne nedrží pouta má,
ani řetěz, ani mříž...
Mým vězením jsem jen já!
Copak se ti, krutý, zdá,
že jsem stále pánem svým?!
Když jsem jen svým prokletím...

Proč mne nutíš v kobce hnít,
když bylo mým poselstvím,
že bojovník slunce být
měla jsem. A co teď smím?!
Plamen vodou obklopen?!
A poslední krásný sen
opouští dnes mysl mou,
nechává mne samotnou...
Tak proč mne zabíjíš?

Střípky mysli mojí chceš?
Prosím, tak je dostaneš!
Zadarmo však dnes nic není!
Nechci být jen slaboch, zrádce!
Ať jen krví moje snění
skončí, pomsta chutná sladce!
I když zemřu, přesto věz,
každá kapka bolesti,
co uvidím na tvé tváři
naplní mne radostí
silou hvězd, co ohněm září!

Už jsem tím, číms mne mít chtěl!
Můžu se zdát zničenou,
na něco jsi zapomněl!
Se ctí svojí netčenou
v bitvy kráčím zas a zas!
Bojovník se nevzdává!
I když tělo zničí čas,
duše vůdce zůstává!

O svobodě navždy snít.
Tak proč mě nutíš slabou být...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dave Dave | Web | 19. února 2009 v 18:02 | Reagovat

Hezké. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama