Když slunce pláče

23. dubna 2007 v 15:09 | Arakanga |  Poezie
Běžnej, smutnej den ve škole.
----------------------
Ref.
Snad se ti zdám, přesto tvůj smích
mizí jak voda,
co po skle stéká,
jak slzná řeka,
v níž písně tonou.
Sílu ti dodá, náhodou jen,
temný a smutný bývá tvůj den,
vlas citů sepneš přetvářky sponou,
a půjdeš dál...

1.)
Osamělá,
to bodá jak nůž,
pálí jak plamen,
co život dává, bere však daň.
V srdci tvém kámen,
na listu tuš
v mlhu se mění, končí tvé snění...

...pak slunce pláče...


Ref.


2.)
Podvedená,
snad vlastní pýcha,
svět snů se smíchá
s realitou, zrádně skrytou...
Opusť svou skrýš,
dýchat už smíš,
vykroč a žij...
...vinu svou smyj...

...když slunce pláče...


Ref.


3.)
Až z mraků spadne
na tisíc hvězd,
které budou věčným plamenem žhnout,
pak bude snadné
smést prach dnů z měst,
z okovů samoty navždy se zout...

...a slunce pláče...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama