Jedna z cest

23. dubna 2007 v 19:43 | Arakanga |  Poezie
Tohohle jsem se bála...a pořád se ještě bojím, víc, než si připouštím.
--------------------
Snad je tvou přísahou,
že sama teď jsem...
Již se sklání den,
svíčky plamen osvětluje
tvář mou celou uslzenou.
A ulicí zamlženou
prochází se tucty žen,
pouhá těla, beze jmen.
A já se jen ptám,
která z nich ti srdce vzala?
Tvá slova dnes přivázala
smyčku na můj krk.
Na co život mám...
...kdy? svůj úděl znám...

Slza, jedna z tisíce,
uhasila svíce knot.
Slyšet řady smutných not,
co se stále proplétají,
bez pláče a beze slov.
A když se mi zlé sny zdají,
vždy v nich jsi s tou jinou ženou,
vidím sebe, podvedenou,
slzy smáčí zem.
Když jí šeptáš sladká slova,
co jsem kdysi, zas a znova,
slýchala i já...
...kéž se to jen zdá...

Srdce lámou i sny šťastné,
ty, co byly před tvou zradou.
Tyto sny mi slzy kradou,
vidím nás tam jako pár.
Usmívám se, slunce žár
na tváře mi dopadá.
A tak světlá nálada,
jak jsem ji jen mohla mít,
když jsi mi měl srdce vzít...
Pak ta krutá probuzení.
Svítání vše v černou mění,
srdce láme zas.
...prý je lékem čas...

Pravdu potom vidíš,
jasnější jak ohně zář.
Pohleď znovu na svou tvář...
K zrcadlu snad táhne tě,
šílená jsi, toť tvůj trest.
Z vězení jde málo cest,
jen jedna však přímá je.
Odvahu jen k tomu mít,
život bídný sobě vzít...
...tělo tvé je trest...
...tak zvol jednu z cest...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama