Časy rytířů

23. dubna 2007 v 16:42 | Arakanga |  Poezie
Vzpomínám, já vídala,
jak jazyk mečů promlouval.
A šípů déšť, ten střídala
pověst má, co půjde dál.

Cítím dech těch dávných dnů,
to ohněm válek náš svět plál.
Z našich starých legend, snů,
z těch se každý stínem stal.
Kde jsou všichni rytíři,
co kdysi přísahali čest?
Klečí na svém pranýři,
kde na ně dav chystal lest.

Léta mám svůj tajný sen,
když luna ukáže svou tvář,
chtěla bych stát na hradbách
a sledovat hvězd jemnou zář.
Přemýšlet, zda pravdou je,
že dračí doupě blízko nás.
A v něm že dráče nocuje
a počítá nám, lidem, čas.

Ve dne poté luk si vzít,
k pasu také připnout meč
a k vojskům svým odvážným
pronést dlouhou, vážnou řeč.
"Snad jste někdy slyšeli
o tom, co čeká náš svět.
Nemohu vám popírat,
že snad za pár stovek let
po nás nikdo nevzdychne
a pryč už budou hrdinství.
Zbyde jen pár takových,
co o naší době sní.

I když se však máme vzdát,
odvážných pár zůstane.
Snad se budou tiše smát
věku, který nastane.
A ze jejich čisté sny,
v boj kráčíme v tyto dny!"

Snad se jednou objeví,
v brnění a na koni.
A kamennou cestou pak
podkovy zas zazvoní.
Poklekne zas přede mnou,
snad čest svou bude chtít dát.
Slova přísah zazní tmou,
obnoví se starý řád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama