Bolest za bolest

23. dubna 2007 v 15:01 | Arakanga |  Próza
Kdybych jen mohla, kdybych měla to místo ve světě, v jakém se cítím být, udělala bych tohle...
--------------------
Tys to věděl. Věděl jsi, že tvoje takzvané popichování jednoho dne přesáhne hranici. Věděl jsi, že se ve mě skrývá víc, než jsem vám kdy dala možnost uzřít. Ale věděl jsi, že kvůli tomu zemřeš? A věděl jsi, že mojí rukou?
Možná sis někdy před tím všimnul, ty ubohá nulo, že jsem - jen čas od času - byla v tak trochu divném stavu. Samozřejmě. Kvůli vám. Jen ti to nastíním, abys teď, když už se po tomto světě netoulá nic víc, než mizivý odraz tvé duše, abys věděl, proč jsem to udělala. Abys pochopil, že ačkoliv jsem JÁ byla kat, TY SÁM sis podepsal rozsudek smrti.
Představ si normální den. Klidný, ničím nerušený den...ale něco není v pořádku. Tím "něčím" jsem já. Zatímco ty si denně žiješ svůj pohodlný život bez výčitek a bez zodpovědnosti, já válčím se svým největším nepřítelem. Tím nepřítelem, který mě může zničit a zároveň vynést výš, tím zrádcem i spasitelem...tím je mé druhé já. Nemůžu ho přemoct, je mou součástí. A až mě ovládne...pak už pro mě nebude bolest. Já sama se jí stanu.
Schválně tě přenesu o pár dní zpátky. Sleduj...vidíš sám sebe, jak si povídáš s tou partou pitomců, které jsi říkal "kamarádi"? Ano? Dobře. Teď se podívej doleva. Na tu zhroucenou postavu, s vytřeštěnýma očima a třesoucíma se rukama...vidíš její pohled? Cítíš z něj ten strach? Tu bolest?
Ona by chtěla poznat, co to je pláč. Chtěla by, aby se jí z očí řinuly ty proudy emocí, které v sobě střádá. Ale nemůže...nemá slzy. A tobě je to jedno. Víš, že ji bolí, když ubližuješ dalším nevinným. Bolí jí to, protože cítí povinnost se jich zastat. Ale to by s tebou nepohnulo, že.
A teď ti popíšu to, co jsi slyšel, viděl a cítil, když jsem tě zabíjela. Ta klidná, tichá holka, kterou jsi znal, ta najednou zaryla nehty do tvé ruky a mrštila s tebou do stínu. Vždy měla ráda stíny. Ale copak, máš strach? Teď už je ale pozdě pochopit, že jsi to neměl dělat...že ona byla zrozená temnem a přesto žila pro světlo...že se snažila být jednou z vás. Teď už je pozdě...
Popadla tě pod krkem a začala šeptat hlasem plným jedu.

"Víš, jaké to je? Být plná nenávisti tak, že tě to může každou chvíli roztrhat? Lidé jako ty mi kradou slzy, ničí život! A taky ostatním. Jenže já jsem tady od toho, abych svět zbavila takových stvůr. Dala jsem ti šanci, varovala jsem tě. Je to tvoje chyba, že se to takhle stalo. Možná, že to takhle mělo být. Můžeme jen slepě sledovat svůj osud...svobodná vůle je pouhá iluze. A já tvůj osud naplním. Takže, můj kdysi-dávno-dobrý-příteli, užij si svojí smrt. Setkej se s pleniteli důší...s těmi, co jsou z mého rodu! Oni tě čekají už dlouhou dobu...a dnes se jejich tužby stanou skutečností!"

Nic není zadarmo. Ani pomsta. Bude mě to bolet ještě víc, než tebe. Ale to je můj smysl...to, na co jsem určena. Proto žiji...a proto budu žít.

Víš, co bylo dál? Chvíli jsem stála nad tvou mrtvolou, tak nepodobná svému normálnímu vzhledu. V očích, naplněných krutou radostí, se zračilo uspokojení. Vím to, cítila jsem, jak mi radost z pomsty koluje v žilách spolu s mou krví. A naposledy jsem slyšela tiché, nenávistné zasyčení té zrůdy, co mě ovládla.

"Bolest za bolest...krev za krev...slzy za slzy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama