Běžím dál

23. dubna 2007 v 19:51 | Arakanga |  Poezie
Běžím dál,
dál a pryč.
On se smál,
"Tak si křič!"
Jak vidím síť,
tak nedbám ran,
vždyť sbíhají se
ze všech stran...
...jsou to lovci...
...já jsem zvěř...

Vidím v dáli nízký keř,
tam bych se snad mohla skrýt.
Co mě to jen napadlo,
svoji smečku opustit?!
Tlapy vleču bílým sněhem,
ze hřbetu mi teče krev.
Lovci slyší vzteklý řev,
snad se řítí záchrana...
A já běžím dál.

Jeden z mužů bere kopí,
skrýt se v sněžné závěje
snažím se, však naděje...
...co si lháti, není žádná.
Moje krev již brzy skropí
zemi, co kdys byla mou...
Uslzené oči vlčí,
pro ně je vše mlhou snů.
Kdo se to ve stínu krčí?
Slyším jen svá vlastní slova,
co mou řečí zlostně vrčí
kletbu věků zas a znova.

Stín se pohl, zcela tiše,
lev vyrazil ze své skrýše,
krev už smáčí moji zem.
Jediné, co změnilo se,
že teď v našem Vlčím lese
dnes bojuji s přítelem.

Nevěř lidem, bílý dravče,
čestný rod, ten nikdy nebyl.
Každý z jejich zlého druhu,
pro kořist by matku zabil.
Já ti věrně roky sloužím,
pouze po svobodě toužím
a smrt mi ji přinese.

A teď chápu, zradu cítím,
s popínavým lživým kvítím,
pravda jasnější jak den.
Nejsem pouhá lidská kořist,
lovec sám byl podveden.
Slzy s krví zemi skrápí,
nebyla to léčka.
Ti, co krutě zradili mne;
moje vlastní smečka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama